Moje rodina (psala moje panička)

Pojďte se s námi seznámit. Je 1. října 2011 a já začínám psát stránky, které budou později věnované mému mnohaletému přání pořídit si švýcarského honiče. Ale nepředbíhejme, malinko vás nechám nahlédnout do mého života, který byl vždy plný zvířat. Když mi bylo 9 let pořídila si moje maminka fenku krátkosrstého jezevčíka, jmenovala se Doguška a pro mne a mého bratra byla doslava sestrou. Strávila s námi krásných 17 let, i když je to už 8 let co není s námi, stále mi vzpomínka na ni vhání slzy do očí a pohled na hnědého krátkosrstého jezevčíka je pro mě dost bolestný. Dogušku vystřídala Nanynka(malý černý knírač) opravdové zlatíčko. V mých 20-ti letech jsem si pořídila vlastního pejska, fenečku Pražkého krysaříka(Sissi), nebylo to zcela plánované, ale nešlo odolat(štěněti). Při jedné náhodné návštěvě si mě natolik získala, že hned jela se mnou. Bydlela jsem ještě u svých rodičů a jak to tak bylo se všemi mými zvířecími mazlíčky, ani Sissinka nebyla předem ohlášená. Reakce byla bouřlivá, už jenom proto, že mi rovnou z náručí vyskočila na hlavu mého spícího tatínka. Fíha, ten se polekal a těch slov co z něj vypadlo, ale nebojte se, rozdýchal to, a Sissinku mám dodnes. Dnes jí je úctyhodných 13let. Jen pro vaši představu jak vypadal můj dětský pokojíček (mimo Dogušky) - morče Pepoš, potkan Čiko, králík Bobík, dvě malé bílé myšky, rybičky, želvičky. Jednou jsem dokonce při návratu domů ve večerních hodinách venku potkala Německého ovčáka, byl sám, tak jsem ho vzala s sebou, teda mi letěli. Zapomněla jsem napsat, že jsme bydleli v paneláku a nyní tomu není jinak. Nezastírám zatížení na hlodavce, ale pes je pro mě víc jak zvíře. Je to pro mě oddaný společník, hlavně přítel na kterého se mohu spolehnout, čeká na mě, vždy mě vyslechne, se vším souhlasí(mlčí), je rád i za maličkosti, pokaždé mě rád vidí a těší se na mě, prostě bez psa to nejde a život bez něj si nedokáži předstasvit.

Pomalu se dostávám k tomu nejdůležitěšímu, proč švycký honič a kdy jsem po něm začala toužit. Před 6-ti lety, při běžném brouzdání po internetu, jsem narazila na kouzelné, rozkošné, pro mé oči neodolatelné štěně bernského honiče(černobílá varianta švýcarského honiče). Hned jsem se začala více informovat o tomto plemeni. Jeho vlastnosti, předvším oddanost pánovi, dobrosrdečnost a hlavně láska k dětem, mě naprosto přesvědčily o tom, že to bude ten pravý člen naší rodiny. Až po nějaké době jsem narazila na oranžovobílou variantu(švycáčka), ta mě naprosto uchvátila, především ten pohled očí je neuvěřitelně totožný s pohledem mé milované Dogušky. Věděla jsem, že ho musím mít. Moje povaha mě předurčuje k tomu, mít teď hned!, to co chci. No, a vidíte, čekám už 6 let a věřte mi, že tento rok je v čekání ten nejtěžší. Prostě už se nemohu dočkat.

Proč jsem čekala tak dlouho?

Nyní je na čase představit vám zbytek mojí rodiny. Když byly Sissince 3 roky narodila se mi první dcera Eliška(10let). Věděla jsem, že ještě bych nějaké mimčo chtěla a Sissinka byla ještě mladá, tak jsem myšlenky na další pejsulku zaháněla. Vážně jsem začala uvažovat o dalším psím mazlíčkovi, když byly Elišce 4 roky, Sissince 7 roků a to ještě dalších 6 let trvalo než přišel ten správný čas. Chtěla jsem ještě dvě děti a pak pejska. Podařilo se, mé druhé dceři Terezce byly tento rok 3 roky a Štěpánce je 19 měsíců. Myslím, že dětí mám už dost a nyní je na čase rozšířit rodinu o psí přátelé. Začátkem letošního roku jsem usoudila, že bych si konečně splnila svůj sen a fenečku švycáčka si konečně sehnala. K mému údivu to nebylo tak jednoduché. Po bedlivém hledání na internetu jsem oslovila majitelku CHS Bencilla paní Herianovou. Musím jí tímto vyjádřit své velké díky. Především za její velkou trpělivost, ochotu se mnou vše probírat a předávat mi své cenné zkušenosti. Již několik měsíců jsme spolu v kontaktu a tím mě také hodně pomáhá to nekonečné čekání na štěňátko vydržet. Švyckých honičů je o něco méně než bernských, proto jsem čekala na plánované krytí Conie až ve Švýcarsku. Proběhlo 31.8.2011, Conie začala hárat o něco dříve, určitě mně chtěla to čekání trochu zkrátit a udělat mi radost, děkuji.

30.9.2011 mi pí. Herianová sdělila tu dlouho očekávanou zprávu, že je Conie březí a tím se můj sen stává více skutečným. Čeká mě ten nejkrásnější Štědrý den v mém životě. Pojedu si pro svoji pejsulku Roxie.

Těším se jak malé dítě.

Eliška, Terezka, Štěpánka a Nanynka(m. knírač)

Aktualizace 24.12.2011

Dočkala jsem se!! Roxinku mám doma a já jsem nesmírně šťastná. Je to kouzelné zlatíčko. Budu se snažit vychovat z ní poslušnou psí fenečku, která bude spokojená a šťastná, tak jako já.